Týkající se: člověk

„Člověk se má za autora a zatím je postavou. Stvořením, místo tvůrcem.“
„Člověk nemá na nic spolehnutí, žádné společenství ani zřízení není tak pevné, aby se při každém kroku netřáslo pod nohama, aby je nemohla ohrozit vzpoura nebo neopatrnost.“
„Jeden člověk nemůže sám nést všechno soužení světa, ani ne to, které sám vyvolá.“
„Člověk si musí v lásce dělat vytrvale reklamu.“
„Člověk sám sebe nezná, dokud netrpěl.“
„Pedant je člověk, který má ducha přecpaného spoustou předsudků, rozumování, znalostí a používá toho skoro vždycky tam, kde nemá. Je to člověk, který přizpůsobuje svět svému duchu, místo aby přizpůsoboval svého ducha světu, člověk, který má systém apriorních poznatků.“
„Člověk, který žije dvojí život, má tykadla. Ví, kam až může zajít, aby nevzbudil pozornost.“
„Láska zaslepuje, ne vůči tomu, koho máme rádi, ale vůči sobě samému. Když se člověk zamiluje, přestane se vidět, ztratí o sobě pojem, zapomene se. Neví, je-li hezký nebo ošklivý, odporný nebo půvabný. Je pře-svědčen, že je tím nejhorším vyděděncem na celém světě. Nevěří, že má na cokoli právo; čeká jen na almužnu.“
„Dějiny lidstva jsou jedna řada ztracených příležitostí, které člověk propásl svou krátkozrakostí, tou věčnou vnitřní lehkovážností, která je jeho údělem.“
„Člověk rozprostře svou duši jako pěkný ubrus na jídelním stole, zbývá jen, aby osud začal tabuli plnit vínem a pokrmy. Člověk je připraven pochutnat si co nejlépe.“
„Člověk, který vchází do bordelu není totožný z člověkem, který byl dekorován. Jsou to dvě složky jeho života naprosto na sobě nezávislé.“
„Myšlenka a čin jsou dva prostředky, kterými člověk poznává sám sebe.“
„Láska není válka. V lásce může duše bez rizika následovat zmatek těla. Je to dočasné a bez následků. Odporovat strachu a odporovat milostnému vzrušení jsou dva analogické pochody, ale pokud jde o výsledek nesouměřitelné. Vojákovi, který podlehne strachu, hrozí zneuctění a někdy i smrt. Člověk, který se dá příjemně zmást bušením srdce, neriskuje nic.“
„Láska je kouzelné slovo, kterým lze omluvit cokoli, je-li člověk výmluvný.“
„Člověk musí být ve střehu, vědět, že nemá nic jisté, bezustání se chvět. Svět je nesmírně těžký. Je to jeho vlastnost. Jakmile se nadlehčí, lidé se nadechnou a už jásají. Jsou opojeni prostorem a modrem jako papíroví draci vypuštění k nebi. Myslí si, že se šňůra přetrhla, že budou donekonečna stoupat. Chudáci! Právě v tu chvíli by si měli dávat největší pozor. Šňůra se nepřetrhla. Napne se naráz, když to nejmíň čekáme. A v minutě je všechno na zemi.“
„Člověk nepozorovaně, ale vždycky jednou za deset nebo za patnáct let „naráz zestárne“, jako kdyby na něj příroda zapomněla a pak se zničehonic upamatovala a honem ho posadila na úroveň jeho skutečného stáří.“
„Každý člověk je romanopiscem svého života; hledá čas, až když je nenávratně ztracený; prožívá své radosti a své dny ve skutečnosti, až když jsou pryč.“
„Člověk, který své city podřizuje rozumu, musí být nutně pyšný.“
„Člověk je odpovědný za všechno, co se mu přihodí.“
„Člověk má jít vždycky po stopách své duše, i když to, co na něj čeká na dně, je strašné. Jedině tak se s tím může vypořádat.“