Týkající se: člověk

„Realista je člověk, který má správný odstup od svých ideálů.“
„Nudný člověk je ten, kdo se zajímá jen o sebe a nic jiného.“
„Člověk není rozumná bytost, která má emoce, ale emocionální bytost, která občas myslí.“
„Pohodlný člověk nezískává nové přátele a člověk lenivý si nedokáže udržet ani ty přátele, které má.“
„Člověk s dlouhým seznamem nároků je podobný dámě s těžkými kufry. Kazí potěšení sobě i ostatním členům zájezdu, kteří se cítí do jisté míry povinni jí pomoci.“
„Láska se liší od touhy mezi jinými také tím, že chce, aby se milovaný člověk dělil s milujícím o vše, dokonce i o minulost a nezdary.“
„Existuji již od počátku světa a budu existovat dokud z nebe nespadne poslední hvězda. Přesto, že jsem na sebe vzal podobu Gaia Caliguly, jsem celé lidstvo. Člověk nejsem. Co tedy jsem? Bůh.“
„Člověk, jenž píše knihy, si myslí, že je moudřejší a vtipnější než ostatní lidstvo. Předpokládá, že může poučovat a bavit.“
„Člověk by nikdy nepodnikal velké věci, kdyby se dovedl zabavit malými.“
„Genius většinou zničí jenom sám sebe. Hloupý člověk svou hloupostí nakazí ostatní.“
„Člověk se pozvedá výš jen srdcem.“
„Láska je jako opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam.“
„Člověk musí umět obdivovat i to, co nemá rád.“
„Jeden z nejstrašidelnějších momentů v životě je ten, když si uvědomíte, že jediný člověk, který Vás může zachránit jste vy sami.“
„Moudrý se smrti nebojí. Proč se člověk za rozbřesku tak málo stará o svíčku, která zhasíná?“
„Toto je zdroj veškerého lidského trápení: když člověk vidí jako stálé něco, co je ve své podstatě pomíjivé.“
„Člověk si vždycky vykračuje zvesela, když odhodí břemeno jménem ego.“
„K utonutí nedojde tím, že člověk spadne do řeky, ale tím, že v ní zůstane.“
„Bytost dobrého srdce vidí všude dobrotu a člověk špatný zase jen samou špatnost, neboť člověk má tendenci vidět v druhých odraz sebe sama.“
„Víte, existuje názor, že pokud se nenaštvete a pokud nenaučíte lidi, aby se naštvali, nic neudělají. Ale podívejte se na to takto: je tady někdo, kdo nemá co jíst, a to je pohroma. A teď jste se ještě vy naštvali. Už máme dvě pohromy. Nemohli bychom řešit tu první pohromu, aniž bychom k ní přidávali další? … Lidé, kteří nás učili, lidé, kteří nás vychovávali, měli obavy, že bez naštvání bychom nic neudělali. Ale nikdy si neuvědomili, že když se člověk naštve, má méně energie a horší vnímavost. Už nevidí věci ve správném světle. Jedná přehnaně.“