Týkající se: cit

„Diskuze se šílencem pro vás skončí s vysokou pravděpodobností neúspěšně; v mnoha ohledech je jeho mysl totiž mnohem rychlejší, protože se nenechá zdržovat rozvahou a podobnými věcmi. Šílence neomezuje smysl pro humor, shovívavost ani prostá jistota získaná zkušenostmi. Je logičtější, protože postrádá jisté zdravé city. Běžná charakterizace duševní choroby je z tohoto hlediska zavádějící. Šílenec není člověk, který ztratil rozum. Šílenec je člověk, který ztratil vše kromě rozumu.“
„Nenávist je velmi podceňovaný cit.“
„Cit je ve skutečnosti cosi velice vzácného, cosi výjimečného. Nestačí na to běžný slovník.“
„Aristoteles říká, že v témže okamžiku nemůže být pravdivá jedna věc i její opak. V oblasti citu je to pitomost.“
„Člověk, který své city podřizuje rozumu, musí být nutně pyšný.“
„Cit neexistuje, pokud se neprojeví a pokud si ho neuvědomíme. Cit nemá svůj vlastní život, jako strom nebo píseň. Je to vztek.“
„Dát se unášet citem a mořskou vlnou vyjde nastejno. Najednou s hrůzou zjistíte, jak daleko jste se ocitli.“
„Velké myšlenky nevyrůstají ani tak z velkého rozumu jako z velkého citu.“
„Řeč se mluví, city hovoří.“
„Láska je jen obal citů, jejich pozlátko, ale jejím jádrem je bolest.“
„Srdce moudrého člověka není z kamene. Je vnímavý k citům jiných lidí stejně jako ke svým.“
„Je to překrásný příběh – vyzařuje z něj duševní síla a je důkazem toho, že na této zemi se pořád ještě dá konat dobro. Domnívám se, že v normálním obchodníkovi se jen výjimečně projeví náhle tak humánní city a zároveň i velká moudrost a předvídavost, že impulzivně podnikne a dokáže provést takový čin, jaký jste udělal vy, pane Wintone, když jste si uvědomil, jaká nebezpečí hrozí těm dětem. Většina z nich by holocaust nepřežila. Vy jste zorganizoval a pak i uskutečnil jejich transport na Západ. A je obdivuhodné, jak jste tehdy pochopil, co je třeba udělat.“
„Jsem otrokem rytmu. Jsem paleta. Musím udělat to, co v určitém okamžiku cítím. Nemůže to být jinak, protože jakmile se začne při tanci myslet, není to správné – tanec je pak mrtvý. Protože není o myšlení, je o citu!“
„Soucit je první cit, který se podle přirozeného řádu dotýká lidského srdce.“
„Jakmile muž pocítí touhu za ženou, již není osamocenou bytostí, jeho srdce už není osamělé. Z tohoto citu se rodí všechny vztahy k lidstvu, všechny náklonnosti lidského srdce.“
„Existovat znamená tolik jako cítit, naše citlivost byla zajisté starší než naše inteligence a dříve jsme měli city, než představy. Ať je příčina našeho bytí jakákoli, postarala se o naše zachování tím, že dala naší přirozenosti přiměřené city; a nedá se popřít, že alespoň ty jsou nám vrozené. „“
„Sebeláska je primitivní, vrozená, prvotní vášeň a zůstanou vášně jsou v jistém smyslu pouze její obměnami… Prvním citem dítěte je sebeláska, druhým citem, který vyvěrá z prvního, je láska k těm, s nimiž přichází do styku; neboť ve svém stavu slabosti, ve kterém se ocitá, poznává lidi jen podle toho, že mu pomáhají a starají se o něj.“
„Nevíme, co je absolutně štěstí nebo neštěstí. Vše je v tomto životě smíšeno; neokusíme v něm žádný čistý cit, nezůstanou ve stejném stavu ani dva okamžiky. Naše duševní nálady právě tak jako naše tělesné uzpůsobení se ustavičně mění. Dobro a zlo jsou nám všem společné, ale v různé míře. Nejšťastnější je ten, kdo nejméně trpí; nejubožejší je ten, které prožívá nejméně radosti. Vždy je více utrpení než radosti: tento nepoměr je všem společný. Tedy lidské štěstí na zemi je pouze negativním stavem; třeba ho měřit podle nejmenšího množství vytrpěné zla.“
„Existovat znamená pro nás tolik, jak cítit, naše citlivost byla zajisté dřívější, než naše inteligence a dříve jsme měli city než představy.“
„Soucit, který máme s neštěstím nějakého člověka, neměří se podle velikosti tohoto neštěstí, ale podle citu, který projevujeme vůči tomu, kdo neštěstí snáší.“