Týkající se: chvíle

„Teď, dnes, v tuto chvíli, je naša šance vybrat si správnou stranu.“

„Každý se cítí shovívavý , pokud ho v té chvíli nic neotravuje.“

„Přátelství se zrodí v tu chvíli, kdy jedna osoba řekne druhé: „Cože? Ty taky? A já myslel, že jsem jediný!““

„Cizoložství je vlastně krádež, uchvácení cizího těla. V takových chvílích téměř každá žena vyzrazuje nejskrytější tajemství svého manžela, jenž jej olupuje o to nejlidštější tajemství jeho síly nebo jeho sladkosti.“

„Králové nemilují lidi, kteří je spatřili v jejich slabé chvíli, a despotické povahy nemilují rádce, kteří si třeba v jediném případě počínali chytřeji než ony samy.“

„Dlouhá chvíle je počátkem vší moudrosti.“

„Kvůli zpravodajství poslouchám Radiožurnál, ale jen do chvíle, kdy zazní první tóny hudby. Pak je bohužel nutné okamžitě přepnout. Když se veřejnoprávní rádio řídí playlistem se zoufale omezeným výběrem hudby, je to smutné.“

„Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.“

„Všechno intelektuální zdokonalování vzniká ve chvílích volna.“

„Život je tajemství. Smrt je klíč, který jej odmyká. Ve chvíli, kdy otočíš klíčem, navěky v tom tajemství zmizíš.“

„Dolů – neustále dolů se šinulo. Začal jsem s bláznivou rozkoší porovnávat rychlost s jakou klesalo, s rychlostí, jakou kmitalo. Doprava – doleva – daleko vzhůru – se skřekem zatracence! S kradmým skokem tygra rovnou k mému srdci! Chvíli jsem se smál, chvíli zoufale naříkal, jak ta nebo ona představa ve mně převládala. Dolů – neodvratně, neúprosně dolů!“

„Ryzost charakteru není v souladu s duchem naší doby. Nejrozšířenější životní filozofie, která ovlivňuje naši kulturu, se orientuje na materialistickou, konzumní mentalitu. To, co v tuto chvíli nejvíc potřebujeme, je nahrazení našich hodnot (materiálních) těmi, které mají trvalý význam – vycházejících zevnitř, z charakteru člověka. (kniha Rozvíjejte své vůdčí schopnosti, str. 57).“

„Vědomí, že milujeme a jsme milováni, zmírňuje těžké chvíle loučení. Poslední sbohem dokonce ztrácí všechnu hořkost, když je v něm ještě slyšet ozvěnu lásky.“

„Co činí řeholní život takovým záslužným? Je to vzdávání se vlastní vůle v každé chvíli, což je neustálá smrt v tom, co v nás nejvíc převažuje.“

„Miluji Tě, Pane, a prosím Tě o jedinou milost, abych Tě věčně miloval. Můj Bože, nemůže-li můj jazyk každou chvíli opakovat, že Tě miluji, chci, aby Ti to opakovalo mé srdce při každém výdechu“

„Lidé se o Vás začnou zajímat pouze ve chvíli kdy není zrovna dobré období.“

„Ve chvíli, kdy něco přestanete chtít, získáte to.“

„Nechápu, že některé ženy, které tak dobře znají neodolatelnou svůdnost ozdobných hedvábných punčoch, skvělé kouzlo barevných odstínů a čaromoc drahocenných krajek, schovaných v hlubinách intimní toalety, omamnou šťavnatost skrytého přepychu, rafinovaného spodního prádla, zkrátka všechny chytré jemnosti ženské elegance, nikdy nepochopí strašnou nechuť, jakou v nás vzbuzují nevhodná nebo hloupě něžná slova. Jsou chvíle, kdy se slova „miluji tě“ tak nehodí, že se vůbec nesluší.“

„V jeho životě hrály hlavní roli peníze a ženy. Do chvíle, kdy ho druhé o první připravily.“

„V čase svého života snaž se žít – žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt. Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu alespoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. Posiluj odvahu v každém srdci – třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovržení zlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého života chvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování. V čase svého života snaž se žít – žít tak, abys v onom čase zázraků nepřisypával na horu bídy a zármutku tohoto světa další valounky, žít tak, aby ses mohl usmívat nad nekonečnou blažeností a tajemstvím života.“