Týkající se: cela

„Na rodičovství je největší umění v tom, jak pochytit pár taktů neznámé melodie a nějak ji zahudlat celou.“
„Tolik z nás na planetě žije ve strachu; strach plodí celou škálu dalších negativních emocí, jako jsou pocit viny, nenávist, úzkost, stres, panika a vztek. Ty potom narůstají až do nezvladatelné úrovně a my se „zasekneme“. Stáváme se sami tím, z čeho máme největší strach.“
„Paradox štěstí spočívá v tom, že štěstí vzniká jako vedlejší produkt, něčeho jiného, něčeho co absorbuje celou naši energii a vyžaduje naše veškeré dovednosti a schopnosti.“
„Ve stáří není lepší útěchy než to, že jsme celou sílu svého mládí vtělili do díla, které nestárne s námi.“
„Když se na konci života většina lidí ohlíží zpátky, zjistí, že po celou dobu žili prozatímně. Překvapí je zjištění, že právě to, co nechali projít, aniž to docenili a aniž si to užili, byl zkrátka jejich život. A tak člověk, podveden nadějí, vtančí do náručí smrti.“
„O psychoanalýze by se mohlo říci, že kdo jí podá malíček, tomu už drží celou ruku.“
„Bojíme se znát celou pravdu o svých milovaných.“
„Není na světě člověk tak chytrý, aby znal celou svoji hloupost.“
„Víte, kdo je nejbohatší? To se rozumí, že milenci; ne však pro různé duševní poklady a državy, nýbrž pro celou spoustu hmotných věcí, které si beztrestně přisvojují. Pamatuješ se, Pepo, na tu naši lavičku? Víš tam v našem lese, co jsme tenkrát šli?“
„Pravím, že je špatným novinářem a špatným spisovatelem novin, kdo uzavírá sebe sama v jakousi uzoučkou duchovní specializaci. Být v novinách a psát pro noviny, to znamená mít především vztah ke všemu, co jest, nalézt živý, přímý, demokratický zájem o celou skutečnost bez intelektuálního fouňovství.“
„(O snech)… Tvrdím, že v devadesáti devíti případech ze sta jsou sny šmízo, brak, haraburdí, veteš, zadina, šmejd a plevel, které nestojí za fajfku tabáku. Jsou sice virtuosové ve snech, jako například pan K. M. Čapek-Chod, kterému se zdá, co si před usnutím umíní, takže si může předem udělat koncertní program snů na celou noc; ale my všichni ostatní si dnes upřímně řekněme, že za rok tak dva tři sny se povedou a stojí za to, aby si je člověk pamatoval, ale jinak že máme sny tuctové, plytké, všední, směšné, nicotné, pitvorné, trapné, nestydaté, nemotorné, jaklové a nedůstojné. A krom toho popletené, nesmyslné, stokrát opakovené, děravé, nejasné, zločinné, nudné, šmírařské a nejapné. A nadto ještě hloupé, bez děje, nastavované a mrzké a pokořující; a nás vůbec nehodné.“
„Víte, kdo je nejbohatší? To se rozumí, že milenci; ne však pro různé duševní poklady a državy, nýbrž pro celou spoustu hmotných věcí, které si beztrestně přisvojují. „Pamatuješ se, Pepo, na tu naši lavičku? Víš tam v našem lese, co jsme tenkrát šli?“ Těm nestydům stačí, aby tamtudy jednou šli, a už je to jejich!“
„Šikovní lidé vnášejí do našeho světa hrdinou představu neomezených možností. Vrtáci však přinášejí a udržují celou epickou a přímo pohádkovou představu neomezených potíží, příhod, překážek a odporů.“
„Hrdina, jehož miluji celou duší, byl, je a vždycky bude krásný – je jím pravda.“
„Vždy jsem tě milovala, a pokud někdo miluje někoho, miluje celou osobu, takovou, jaká je, a ne takovou, jakou by si přál, aby byla.“
„Květiny nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit.“
„Často si myslím, jaká škoda to byla, že Noe s celou svojí kumpanií nezmeškal archu.“
„Nemám rád komplimenty a nechápu, proč by si měl muž myslet, že nesmírně potěší ženu, když jí řekne celou hromadu věcí, které nemyslí vážně.“
„Říci někomu celou pravdu – to je někdy více než povinnost – je to příjemné.“
„Umění žít. To je to jediné, opravdu krásné umění, které jsme v moderní době vytvořili. Věřím, že kdyby alespoň jeden člověk mohl plně a cele využít svůj život, dát tvar každému citu, výraz každé myšlence, uskutečnění každému snu, světu by se dostalo takového svěžího, radostného podnětu, že bychom zapomněli na všechny choroby středověku a vrátili se k helénskému ideálu. Ba možná k něčemu ještě jemnějšímu, bohatšímu, než je ideál helénský. Doufám, že jednou najdeme ve svých srdcích tolik svobody a pravdy, že umění bude světem, v němž budeme žít, a každý bude umělcem.“