Týkající se: čas

„Ani malé děti, ani chlapci, ani pomatení se nebojí smrti. Je proto velká hanba pro člověka, jestliže mu rozum neposkytne stejný klid, k němuž vede nedostatek rozumu… Nepovažoval bys za nejhloupějšího ze všech člověka, který by plakal, že nežil před tisíci lety? Stejně hloupý je ten, kdo pláče, že za tisíc let nebude žít. Obojí ten čas nám nepatří. Nebudeš, jako jsi nebyl. Co pláčeš? Půjdeš tam, kam jde všechno.“
„Čas léčí rány, které nemůže vyléčit rozum.“
„Všem lidem prospívá dopřát čas od času duši uvolnění. Odpočinek obnovuje totiž životní sílu a veselá nálada volna rozežene každý smutek.“
„Život měříme činy ne časem.“
„Všechno lidské je krátkodobé a prchavé a nezaujímá žádnou část nekonečného času.“
„Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.“
„Nic na světě nám nepatří, jenom čas.“
„Není pravda, že máme málo času, avšak pravda je, že ho hodně promarníme.“
„Není málo času, který máme, ale mnoho času, který nevyužijeme.“
„Není nám přidělen krátký život, ale sami si jej zkracujeme. Není pravda, že máme příliš málo času, ale že ho příliš mnoho promarníme.“
„Uvědom si, že i těžkosti se dají zvládnout – těžké časy můžeš zjednodušit, úzká místa rozšířit a těžká závaží zlehčit, pokud použiješ ten správný tlak.“
„Život má tendenci se časem ucpat, zejména ten manželský.“
„Čas je jen iluze.“
„Existuje tisíce způsobů, jak zabít čas, ale žádný, jak ho vzkřísit.“
„Někdy se ptám sám sebe, jak se mohlo stát, že právě já jsem vymyslel teorii relativity. Důvod je myslím v tom, že normální mládenec se nikdy nezatěžuje přemýšlením o problémech prostoru a času. Na takové věci si udělal názor už jako dítě. Můj intelektuální vývoj byl však zpožděný, což způsobilo, že jsem se začal trápit prostorem a časem, až když jsem dospíval.“
„Samotáři mají čas přemýšlet, hledat pravdu, poddávat se zvědavosti. Buďte samotář a váš život bude mít význam.“
„Lidská bytost je součást celku, který nazýváme „vesmír“, součást ohraničená v čase a prostoru. Prožívá sebe sama, své myšlenky a pocity, jako něco odděleného od zbytku – je to druh optického klamu vlastního vědomí. Tento klam pro nás představuje jakési vězení, omezuje nás na naše vlastní touhy a vztah k několika nějbližším osobám. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu tak, aby zahrnul všechna živá stvoření a přírodu v celé její kráse.“
„Hej, křečkové a bařtipáni, je čas, budeme účtovat, pánové, sami jste tím vinni, že bída z lidí lotry činí, že nás proti vám žene hlad..“
„No, blbí vědí, ty maj čas si pamatovat. Chytrý musej vymejšlet. Teď jde o to, co je líp placený. Nepamatovat si.“
„Čas má plné kapsy překvapení.“