Týkající se: bezprostřednost

„Každé mládě a mládě člověka především, je ještě nezkažené, je dobré, to až teprve život ho později nutí ohýbat hřbet a křiví mu páteř. Mládě má místo očí studánky a těmi vám bezprostředně děkuje – ne slovy díků, ale prožitkem radosti.“

„Víra není bezprostřední popud srdce, nýbrž paradox života. –str.41“

„Víra totiž není bezprostřednost původní, nýbrž nabytá. Původní bezprostřednost je estetická. Ale víra není estetika, a je-li, pak víra nikdy nebyla, protože byla pořád. –str.71“

„Ptáte se mne, odkud své myšlenky beru? To nemohu s jistotou říci: přicházejí nevolány, nepřímo i bezprostředně, mohl bych je uchopit do rukou ve volné přírodě, v lese, na procházkách, v tichu noci, za časného rána; podníceny náladami, které se u básníka přemění v slova a u mne v tóny, jež znějí, šumí, bouří; až konečně stojí v notách přede mnou.“

„Člověk se přirozeně nemůže od dětství osvobodit, aniž by se jím podrobně nezabýval, jak již dlouho víme z Freudových výzkumů. Čistě intelektuálním věděním přitom nelze ničeho dosáhnout. Účinné je pouze rozpomenutí se, které je zároveň znovuprožitím. Mnohé zůstane nevyřešené díky rychlému plynutí let a přemáhajícímu proudu věmů z právě odhalovaného světa. Od toho se člověk neosvobodil, nýbrž jenom vzdálil. Vrátí-li se tedy z pozdějších let zpátky k dětským vzpomínkám, nalezne tam ještě živé části vlastní osobnosti, které se ho pevně chytí, připojí se k němu a prosytí jej znovu pocitem dřívějších let. Tyto části jsou ale dosud ve stavu dětství, a proto silné a bezprostřední. Pouze jsou-li opět spojeny s dospělým vědomím, mohou pozbýt svůj infantilní apekt a mohou být upraveny. Vždy musí být nejprve prozkoumáno toto „osobní nevědomí“, to znamená musí dojít k jeho uvědomění, jinak nelze otevřít vstup ke kolektivnímu nevědomí.“

„Krásné je to, co se líbí v prostém posouzení. Z toho plyne, že se musí líbit bez jakéhokoli zájmu. Vznešené je to, co se bezprostředně líbí proto, že klade odpor proti zájmu smyslů..Kritika soudnosti § 68, AA V.267.“