Všechny emodži
Hry
Citáty
Blog
Home
»
bezpečnost
»
Strana 3
Týkající se: bezpečnost
„Sláva a bohatství bez rozumu nejsou bezpečným statkem.“
„Uvidíte-li muže, který při pohledu do dálky mhouří oči, můžete bezpečně prohlásit, že je krátkozraký. Vidíte-li ženu, která činí totéž, nemůžete vědět, zda je krátkozraká, či zda se jí mhouření očí zalíbilo v popisu Anny Kareniny.“
„Nejsem zajedno s matematiky. Domnívám se, že souhrn nul je nebezpečné číslo.“
„Všechny obecné soudy jsou nepřesné a nebezpečné.“
„Svoboda bez vzdělání je nebezpečná, vzdělání bez svobody je zbytečné.“
„Není bezpečné ani čestné jednat v rozporu s vlastním svědomím.“
„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil – kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě „přeneseny“ na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. „hříchů“ vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, „V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny“. On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, „On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest“; „On, na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž…“ „… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…“ Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“
„Vědění je nebezpečné, což je jeden z důvodů proč různé vlády hlídají a pečlivě cenzurují lidi, kteří dokážou myslet efektivněji než ostatní.“
„Rybáři vědí, že moře je nebezpečné a bouře hrozná, ale tato nebezpečí nikdy nebyla dostatečným důvodem k tomu, aby zůstali na břehu.“
„Soucit se zvířaty souvisí tak těsně s dobrou povahou, že lze bezpečně tvrdit, kdo je krutý ke zvířatům, nemůže být dobrý.“
„Člověk, vědomý si své izolace, musí najít nové vazby se svými bližními, na tom závisí jeho duševní zdraví. Bez silných citových vazeb ke světu by trpěl pocitem nesmírné opuštěnosti a ztracenosti. Může však navázat vztah k jiným lidem, a to nejrůznějšími způsoby. Může k ostatním lidem cítit lásku, což vyžaduje nezávislost a činorodost, nebo se k nim může vztáhnout symbioticky – to znamená, že se stane jejich částí nebo je učiní částí vlastního já. V tomto symbiotickém vztahu buď ovládá druhé (sadismus), nebo jimi je ovládán (masochismus). Nemůže-li si vybrat ani lásku, ani symbiózu, může problém řešit vybudováním vztahu k vlastní osobě (narcismus). Potom se sám stává světem a „miluje“ svět tím, že miluje sám sebe. To je častý způsob, jak se lidé vypořádávají s potřebou mít nějaký vztah, a obvykle bývá smíšen se sadismem. Je nebezpečný a v krajním případě vede k určitým formám šílenství. Poslední a zhoubný způsob řešení problémů (obvykle spojený s krajním narcismem) je vášeň zničit všechny ostatní. Když neexistuje nikdo kromě mě, nemusím se jiných bát a nepotřebuji s nimi navazovat vztahy. Zničím-li svět, zachráním se před tím, aby mě rozdrtil.“
„Masochista má – i když nevědomé – přání nehody, nemoci, ponížení. U masochistické perverze – kdy je toto přání sexuálně zabarveno a pro osobu méně nebezpečné – je toto masochistické přání dokonce vědomé.“
„Já sám jsem začal kouřit až ve 27 letech, kdy se můj organismus plně vyvinul a tabák vůči němu není nebezpečný.“
„Lidi si nepíšou deníky pro sebe. Píšou je pro druhé, jako tajemství, který nechtěj prozradit, ale chtěj, aby ho všichni znali. Jediný bezpečný místo pro vaše myšlenky je vaše paměť, kterou si lidi nemůžou vzít a přečíst, když se nedíváte, alespoň zatím.“
„Začínám si myslet, že jestliže je Internet CB rádiem devadesátých let, pak domácí počítač je takovým parkovištěm duše a nebezpečným nástrojem v rukách idiotů. Nakonec tenhle dobrovolně přijímanej fašismus donutí člověka, aby přesvědčil sám sebe, že už nepotřebuje myslet, a tak ho zničí.“
„Skutečné a bezpečné štěstí je mnohem spíše darem mysli a srdce než darem vnějšího světa.“
„Co tají vyšší moc, to bezpečně se nehledá.“
„Smír s nepřítelem nikdy není bezpečný.“
„Vědomí by si mělo vytvořit jakousi zábranu, kdykoli se vyskytne nebezpečná myšlenka.“
„Jedním z následků bezpečného a civilizovaného života je nesmírná přecitlivělost, takže na všechny primární emoce se pohlíží s určitým odporem. Velkorysost se nesnáší stejně jako mrzkost, vděčnost je nenáviděna stejně jako nevděčnost.“
Předchozí
1
2
3
4
…
6
Následující