Týkající se: běda

„Běda člověku, jenž nerozumí žertu i společnosti, která se neumí, netroufne si, anebo se nemůže bezelstně smát.“
„Krása jest demonem zla, který vede do udolí běd a strastí – O věrném přátelství Amise a Amila“
„Běda! Mnoho bylo nedávno učiněno, co podpořilo produkci trpasličích křesťanů. Bídní, neduživí věřící obrací církev spíše v nemocnici než v armádu.“
„Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.“
„Piji, abych na vás zapomněl, aby mě nepronásledoval váš obraz… Běda! Když jsem opilý, vidím vás dvakrát!“
„Život národa je upředen z běd, zločinů a šílenství.“
„Vy tedy, sire, nehrajete whist? Běda, jak smutné stáří si připravujete!“
„Běda tomu, kdo pracuje a očekává chválu světa; svět je špatným vládcem a vždy platí nevděčností.“
„Opravdová podstata a jednoduchost života lidského v dobách prvotních měla v sobě alespoň tu přednost, že mohl žíti v přírodě stále jako host. Když se posilnil pokrmem a spánkem, pomýšlel na další cestu. Svět mu byl takřka stanem a on se buď províjel údolími, nebo procházel rovinami, zlézal horské vrcholy. Ale běda! Lidé se stali nástroji svých nástrojů. Člověk, který si beze všeho trhal ovoce, když měl hlad, se stal farmářem, a kdo si vybral za přístřeší strom, byl domácím pánem. My už nerozbíjíme své ležení jenom na noc, nýbrž usadili jsme se na zemi a zapomněli na nebesa. Přijali jsme křesťanství jenom jako zlepšený způsob zemědělství. Vystavěli jsme si pro život vezdejší rodinné obydlí a pro to, co přijde potom, rodinný hrob.“
„V lásce jako ve válce: běda vítězům!“
„K čemu je, běda, dobré bydlo, ztratíme-li s ním svobodu?“
„Satirik musí proti někomu bojovat. Ale běda mu, bojuje-li proti všem.“
„Lásku mou, běda, už žádná bylina nemůže zhojit.“
„Jako se zkoumává totiž to zlato žlutavé v ohni, tak se poznává věrnost za časů tíživých běd.“
„Múzy jsou neukázněné až běda. Nachystám si papír na epos, a všechno to skončí epigramem.“
„Je-li život plný běd, je trapné snášet jej. Je-li šťastný, je hrozné jej ztratit. Jedno jako druhé.“
„Celý zbytek dne jsem bádal a bloudíc hlubokým lesem, nacházel jsem tam obraz prvních dob… odkrývál jsem malé lidské lži; osmělil jsem se odhalit v celé jejich nahotě přirozenou lidskou povahu, sledovat pokrok času a věcí, které jich znetvořili, a porovnáním člověka lidského s člověkem přírodním ukázat v jeho údajném zdokonalování skutečný zdroj jeho běd … křičel jsem … Vy nerozumní, kteří naříkáte na přírodu, vězte, že všechny špatná pocházejí z vás! Z těchto úvah vzešla Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi.“
„První člověk, který připadl na to, aby si ohradil kus půdy a řekl: Toto je moje!, a který našel lidi tak prostoduché, že tomu uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské nerovnosti. Kolik zločinů, vále a vražd, kolik běd a hrůz by býval ušetřil lidstvu ten, kdo by byl vyrval ty kolíky nebo zasypal ten příkop a vzkřikl ke svým bližním: Chraňte se poslouchat tohoto podvodníka! Jste ztraceni, zapomenete-li, že plody země patří všem a země že není ničí.“
„Bůh mi dal korunu, běda tomu, kdo se jí dotkne.“
„Žena se za svého života podřizuje třem mužům: v dětství otci, v zralém věku svému muži a ve stáří svému synovi. Běda ženě, která se tomu vzepře.“