Týkající se: bdělost

„Vidím v tom skutečnou výzvu připojit se k této menšině (slušných lidí a světců). Neboť svět je ve špatném stavu, ale všechno bude ještě horší, pokud každý z nás neudělá to nejlepší. A tak tedy buďme bdělí – bdělí ve dvojím smyslu: Od Osvětimi víme, čeho je člověk schopen. A od Hirošimy víme, co vše je v sázce.“

„Jestli ďábel nikdy neřve, církev nebude nikdy zpívat. Pán Bůh příliš nepracuje, když ďábel není bdělý a aktivní. Spolehněte se; činný Kristus způsobí, že ďábel bude zuřit. Když slyšíš špatnou pověst, kruté řeči, pohrůžky, posměšky a podobné věci, věř, že Pán je uprostřed svého lidu a mocně pracuje.“

„Láska dokáže najít vstup do srdce otevřeného, ale i do srdce obrněného, pokud není dost bdělé.“

„Zlato dokáže snáz překonat bdělou stráž, umí rozrazit zdi lépe než mocný blesk.“

„Pochybnost musí být vždy jen bdělost, jinak může být nebezpečná.“

„Zaslíbení nejsou dána proto, abychom chrápali, zaháleli a spali, nebo činili to, co je přesně proti zaslíbení, nýbrž máme pracovat, být bdělí a nést plody. A tak nejsem pokřtěn a nepřijímám večeři Páně a nejsem vykoupen proto, abych doma chrápal nebo nečinně zahálel, nýbrž když máš zaslíbení, křest a absoluci, tak si uvědom, že jsi povolán k tomu, abys bděl a s největší pečlivostí vykonával to, co patří k tvému povolání.“

„Ctižádost je jako žluč, šťáva lidského těla, která člověka činí činným, bdělým a pohyblivým. Když jsou její vývody ucpané a nemá potřebný odtok, stává se palčivou a tím zlou a jedovatou.“

„Láska umí najít vchod nejen do srdce otevřeného, nýbrž i do srdce dobře opevněného, není-li dosti bdělá.“

„Musíme rozlišovat mezi obsahy myšlenkového procesu a logickými kategoriemi použitými myšlením. Zatímco se obsahy našeho bdělého myšlení nepodřizují omezením prostoru a času, mají kategorie logického myšlení prostorově-časovou povahu. Tak například mohu myslet na svého otce a zjistit, že jeho postoj v určité situaci je totožný s mým. Toto zjištění je logicky správné. Jesliže však tvrdím: „Já jsem svým otcem,“ pak je toto tvrzení „nelogické“, protože neodpovídá pojmům fyzikálního světa. Z hlediska prožívání je však ta věta logická, neboť jí vyjadřuji své prožitky totožnosti se svým otcem. Logické myšlenky v bdělém stavu jsou podřízeny logickým kategorím, založeným na speciální formě existence, ve které přistupujeme k realitě v jednání. Ve spící existenci, která se vyznačuje nepřítomností dokonce i potenciálního jednání, se používají kategorie, které se vztahují k prožívání sebe sama. To platí i pro cítění. Jestliže se můj ci v bdělm stavu týká člověka, kterého jsem dvacet let neviděl, jsem si stále vědom faktu, že dotyčný není přítomen. Když o něm však sním, pak ho cítím tak, jako kdyby přítomen byl. Jestliže však říkám „jako kdyby přítomen byl“, vyjadřuji tím svůj pocit v pojmech, které odpovídají „bdělému životu“. Pro spící existenci neexistuje žádné „jako by“; příslušná osoba je přítomna.“

„Publikum je pro mě něco neuvěřitelně smutné, banda lidských bytostí sledujících jak se něco odehrává. … Miliony a miliony lidí, kteří sedí v kinách a u telvizi, a celou noc sledují obrazovku, reprodukci reality, zatímco skutečný svět je přímo v jejich obýváku nebo venku na ulici. Myslím, že je to nástroj synonymizovať nebo hypnotizovat lidi do jakéhosi bdělého spánku.“

„Poezie nepoučuje ani nedává útěchu. Jediné, co nám může poezie nabídnout, je cosi, co bych nazval bdělostí duše.“