Týkající se: arogantnost

„Ve chvíli, kdy tato kniha bude v tisku, se pravděpodobně zúčastním v Monte Carlu mezinárodního fóra na téma business ethics: Co může stát dělat proti korupci. Nejprve jsem váhal, jestli mám na tuto konferenci jet, protože si dovedu živě představit, jaké zploštělé, trivializované, povrchní, ofrněné, nafoukané, arogantní postoje tam budou od údajných odborníků na etiku zaznívat, zejména vůči ekonomikám postkomunistických zemí a ekonomikám třetího světa. Nicméně manželka mi docela správně říkala, prosím tě, jeď tam, protože je potřeba, aby to tam také někdo vysvětloval jiným způsobem.“

„Bilióny a biliony modliteb každý den se ptají, žebrají a prosí o laskavost. ‚Udělej to‘ “ dej mi tamto “ Chci nové auto “ Chci lepší práci ‚. A většina z těchto modliteb se koná v neděli. A já říkám: dobře, modlete se za všechno, co chcete. Modlete se za cokoli. Ale… co je to s božským plánem? Pamatuješ si to? Božský plán. Dlouhou dobu Bůh vytvářel svůj božský plán. Dalo to hodně přemýšlení. Rozhodl se, že to byl dobrý plán. Zkusil to v praxi. A po miliardy a miliardy let se božský plán dařil dobře. Teď přijdeš a modíš se za něco. Dobře, předpokládejme, že to, co chceš, není v Božím plánu. Co po něm chceš aby udělal? Změnil plán? Jenom pro tebe? Není to trochu arogantní? Je to božský plán. Jaké je využití Boha, jestliže každý chudý blbec s dvou dolarovou modlitební knihou může přijít a zku**it váš plán? A je tu další problém, který byste mohli mít; Předpokládejme, že vaše modlitby nejsou zodpovězeny. Co na ti řeknete? „No, to je Boží vůle. Boží vůle je správná. “ Dobře, ale pokud je to Boží vůle a on si stejně bude dělat co chce; proč se ku*va obtěžují s modlitbou? Zdá se mi to jako velká ztráta času. Nemohl byste prostě přeskočit modlitbu a dostat se k jeho vůli?“

„Na některé věci už nemám trpělivost. Ne proto, že bych se stala arogantní, ale proto, že jsem ve svém životě dosáhla bodu, kdy nechci ztrácet čas věcmi, které mě popuzují nebo zraňují. Ztratila jsem zájem dělat radost lidem, kterým na mě nezáleží, milovat lidi, kteří mě nemilují a usmívat se na ty, kteří se na mě neusmívají.“

„Co se od našich vzorů můžeme naučit, je především ta skutečnost, že duše skrývá obsahy nebo je vystavena vlivům, jejichž asimilace se pojí s největšími nebezpečími. Když tedy staří alchymisté své tajemství připisovali hmotě a Faust ani Zarathuštra nás nikterak nepovzbuzují k tomu, abychom je k sobě přičlenili, nezbývá asi nic jiného, než ten arogantní nárok vědomí, aby bylo samo duší, odmítnout a přiznat duši skutečnost, již našimi současnými rozumovými prostředky nejsme schopni pochopit. Nepovažuji za tmáře toho, kdo přizná svou nevědomost, nýbrž toho, jehož vědomí není ještě ani tak vyvinuto, že o své nevědomosti nic neví. Jsem toho názoru, že alchymistické očekávání, že z hmoty lze zhotovit filosofické zlato nebo všelék nebo zázračný Kámen, je sice na jedné straně iluzí (jejíž příčinou je projekce), ale na straně druhé odpovídá psychickým skutečnostem, jimž v psychologii nevědomí připadá velký význam. Alchymista totiž, jak dokazují texty a jejich symbolika, projikoval proces individuace do chemických procesů proměny.“