Týkající se: almužna

„Lidé dovolí Bohu být kdekoliv, jen ne na Jeho trůně. Dovolí Mu být v Jeho dílně, utvářet světy a dělat hvězdy. Dovolí Mu být v Jeho chudobinci, rozdávat své almužny a udílet štědré dary. Dovolí Mu nést zemi a podpírat její pilíře, nebo rozsvěcovat nebeská světla, či vládnout vlnám vždy dmoucího oceánu; ale když Bůh vystoupá na svůj trůn, pak Jeho stvoření skřípá zuby. A my hlásáme Boha na trůnu, a Jeho právo činit se svými, jak chce sám, jednat se svým stvořením, jak se Mu zdá nejlépe, aniž by se o tom s nimi radil; tehdy na nás syčí a hrozí nám, a tehdy se lidé odvrací, zacpávajíce si uši, neboť Bůh na trůnu není Bůh, kterého milují. Ale je to Bůh na trůnu, kterého milujeme kázat. Je to Bůh na svém trůnu, komu věříme.“

„Chcete vzít své peníze ne do hrobu, ne do věčného pekla, ale do věčného ráje? Dávejte almužny chudým, zvláště když jde o pomoc ve prospěch zdraví jejich duší.“

„Bůh stvořil chudého, aby získal nebe pokořením a trpělivostí; stvořil také bohatého, aby se spasil láskou a almužnou.“

„Ne všichni se mohou postit, podnikat dlouhé poutě ke chvále Boží, ne všichni mohou dávat bohatou almužnu; ale všichni mohou milovat Boha: stačí jen chtít.“

„Jednou prosil o almužnu sochu, a když byl dotázán, proč tak učinil, tak odpověděl: „Abych si procvičil odmítnutí“.“

„Nejvznešenějším úkolem vedoucích osob země i státu je probudit a uvolnit životní síly obyvatelstva a řídit tyto síly tak, aby pomáhaly sobě i státu k blahobytu. Jediným prostředkem k tomuto cíli je nechat žít tyto samosprávné svazky z vlastních prostředků. Ze závodění a silného života, který takto vyroste, vybudují si silné a schopné svazky znamenitou existenci. Avšak i ty nejslabší obce a země docílí mnohem lepší existence, nežli mají nyní, kdy všichni, silní i slabí, jsou odkázání na almužnu a kdy mají proto nedostatek všichni.“

„Existují dva druhy almužny: dávání a odpouštění. Dávání toho, co dobrého jsi získal; odpuštění toho, co zlého jsi vytrpěl.“

„To, že jsem nasytil hladového, odpustil urážku a začal milovat svého nepřítele, to jsou velké ctnosti. Ale co kdybych zjistil, že nejnuznější ze všech žebráků i nejdražší ze všech utrhačů dlí v mém nitru a že jsem to já, kdo je tak potřebný almužen vlastní laskavosti a že já jsem tím nepřítelem, kterého je nutno milovat… Co potom?“

„Některou knihu čteme tak, jako bychom autorovi dávali almužnu.“

„Láska zaslepuje, ne vůči tomu, koho máme rádi, ale vůči sobě samému. Když se člověk zamiluje, přestane se vidět, ztratí o sobě pojem, zapomene se. Neví, je-li hezký nebo ošklivý, odporný nebo půvabný. Je pře-svědčen, že je tím nejhorším vyděděncem na celém světě. Nevěří, že má na cokoli právo; čeká jen na almužnu.“

„Ukládejte si tedy peníze k chudým, je to lepší než konat zázraky. Když konáte zázraky, jste Božími dlužníky. Když dáváte almužny, je vaším dlužníkem Bůh.“