„Jsem už pořádně unavenej bolestí, kterou slyším a cítím, šéfe. Jsem unavenej z cestování, z toho, jak jsem sám jako kůl v plotě. Věčně bez kamaráda, s kterým bych chodil nebo co by mi říkal, odkud přicházíme nebo kam jdem nebo proč. Jsem unavenej z toho, jak jsou lidi na sebe oškliví. V hlavě to cítím jako střepy. Jsem unavenej z každé situace, kdy chci pomoct, ale nemůžu. Jsem unavenej z toho, že jsem ve tmě. Hlavně je to ale ta bolest. Je toho moc. Kdybych to uměl ukončit, udělal bych to. Ale neumím“

Tags: