Home » Quote » Edmund Burke » „Nejdrahocennějším kovem je práce. Ulévají se z něho lidé.“ „Nejdrahocennějším kovem je práce. Ulévají se z něho lidé.“ — Edmund Burke Tags:kovlidéněhapráce Související citace „Mluvili za něho výsledky jeho práce. Dokonce volaly do nebe.“ — Jan Sobotka „Zvláštní, že lidé tak rádi bojují za své náboženství, a tak neradi podle něho žijí.“ — Georg Christoph Lichtenberg „Myšlení je tou nejnezdravější věcí na světě, a lidé umírají na něho zrovna tak, jako umírají na kteroukoliv jinou chorobu.“ — Oscar Wilde „Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení.Neboť v tom se lidé mýlí: z lásky trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky.“ — Antoine de Saint-Exupéry „Práce se musí zařídit tak, aby člověka obšťastňovala. Dnešní lidé věří, že se práce musí zařídit tak, aby přinášela co nejvíce užitku.“ — Georg Christoph Lichtenberg 🕘 Devět „Práce je obvykle dost, ale často chybí lidé, kteří by byli ochotni ji dělat.“ — Lech Przeczek „Hromadění kapitálu zmnožuje dělbu práce, dělba práce zmnožuje počet dělníků; a naopak počet dělníků zmnožuje dělbu práce, tak jako dělba práce zmnožuje hromadění kapitálu. Tato dělba práce na jedné straně a hromadění kapitálu na druhé straně způsobují, že se dělník víc a víc stává závislým čistě na práci a to na určité, velmi jednostranné, strojové práci. Je tedy duchovně i tělesně snižován na úroveň pouhého stroje a místo člověka se z něho stává jakási abstraktní činnost a břicho, a zrovna tak upadá do stále větší závislosti na všech výkyvech tržní ceny, na způsobu použití kapitálů a na rozmaru boháčů. Stejně tak tím, že roste třída lidí, kteří jen pracují, zvyšuje se i konkurence mezi dělníky, snižuje se tedy jejich cena. Toto postavení dělníka vrcholí v tovární výrobě.“ — Karl Marx „Slyší, jak za okny žijí lidé a svět, a ví, že je z něho vyřazen, avšak nezabije se, neboť zbytek víry mu říká, že musí toto utrpení, toto zlé trápení vychutnat ve svém srdci až do konce a že toto utrpení je to, nač musí zemřít.“ — Hermann Hesse