Citáty

„Přiletěl jsem na jeden den do Guatemaly. Na soukromé univerzitě Francisco Maroquín, posazené v kouzelném údolí v takové skoro džungli, jsem dostal čestný doktorát. Odskočil jsem si tam ze státní návštěvy Mexika. Přijedete tam a oni vás zavedou do knihovny, do dokumentačního oddělení, ukazují vám, co všechno tam mají, a říkají, tak jestli chcete, uděláme malou zkoušku, co je tady v rámci knihovny pod jménem … Ten šok, když zjistíte, co v té guatemalské univerzitě mají mých textů a odkazů na mé texty, je naprosto deprimující. Hned vedle jsou živé sopky. Je to Guatemala. V noci spíte a mezi třetí a čtvrtou hodinou se ozve podivný zvuk, a přestože jste nikdy u sopky nebyli a nevíte, jak má sopka dunět, tak v tom polospánku přesně víte, že to udělala sopka, že to není jiný zvuk. Svou veledůležitost bychom opravdu neměli přeceňovat. Svět je vůči nám hodně shovívavý, hodně férový a hodně pozorný. Ani nevím, jestli si to zasloužíme.“
„Řešení není v ničem jiném než v důsledném zavedení tržních vztahů, jedině ty nám ukáží, kdo si co skutečně zaslouží. Neztratí se v nich ani ti eventuální Einsteinové nebo van Goghové, ztratí se v nich však zcela jistě ti, kteří toho k našemu krajíci budou přidávat příliš málo a kteří byli zvyklí, že toho bez zásluhy dostávali moc.“
„Kniha je lidské dílo, které má nějakou hodnotu a proto má tržní cenu, podle které se lidé orientují, často i rozhodují, jestli si tu knihu koupí. To je nesporný fakt. Jestliže i tuto banalitu, tuto trivialitu, někdo nechce přijmout, musí počítat s tím, že s ním budu zásadně polemizovat. Tak bych charakterizoval spor o kulturu.“
„Více takových Kožených je jiná úvaha. Nevím, a nechci nyní analyzovat, jak se vše v této věci otočilo, jakým způsobem byl on dotlačen k odcházení z této země a podobně, ale myslím si, že obrovskou vinu na této změně jeho chování má česká závist, závist lidí vůči komukoliv, kdo o něco usiluje a kdo v něčem získá nějaký úspěch. Takže trivializovat tuto věc já považuji za velmi, velmi nešťastné. Schůze Poslanecké sněmovny PČR, 3. dubna 1997“
„Chci ostře odmítnout tezi, že je jistá odlišnost mezi pohledem obyčejného člověka, který je podle této hypotézy plytký a málo o věcech uvažuje, a postojem lidí “neobyčejných”, kteří jsou o něco více než my ostatní a všechno vidí daleko hlouběji. Myslím, že žádný rozdíl mezi obyčejnými lidmi není, mimo jiné proto, že žádní takoví lidé mezi námi nejsou.V. K. Narovinu“
„Davos jistě nic z těchto věcí definitivně nevyřešil, ale jasná a ostrá výměna názorů velmi důležité skupiny lidí je v každém případě přínosem. Přínosem je i nezbytné vzájemné naslouchání si, stejně jako objevování nových tváří, nových osobností světové politiky, byznysu, vědy a kultury. Člověk si rád popovídá se „starými“ davoskými známými – namátkou zmíním Šimona Pereze z Izraele, polského prezidenta Kwasniewského, amerického ministra financí L. Summerse, Grigorije Javlinského z Ruska, loňského nositele Nobelovy ceny za ekonomii prof. Mundella či mexického guvernéra centrální banky Ortize, ale i s neúnavným a nestárnoucím panem Baťou – a uvidí Umberto Eca a Billa Gatese.“
„Občanská společnost je polemika se svobodnou společností a je povinností každého demokrata ze všech svých sil do konce svých věků proti ní bojovat.(na semináři „o nebezpečí hrozícím obyvatelům Česka ze strany nevládních organizací a vůbec o občanské společnosti“ v Centru pro ekonomiku a politiku v Praze, červenec 2005)(z článku Nešťastný debakl zeleného osamělce, Právo, 14. 7. 2005)(výrok Zelená perla roku 2005)<“
„Hra na politické šachovnici je pro někoho snad vzrušující, ale vážnost doby, v níž žijeme, a úkoly, které jsou před námi, vyžadují spíše kvalitní politický program a politiky, které ho budou umět realizovat než vynalézavou politickou taktiku (i když připouštíme, že se bez nich politika také neobejde).“
„Taky tam v kanceláři máme ty stroje a já vážně nevím k čemu to může být dobré.“
„“O tom, že ve Spojených státech se vědcům daří lépe, už se hovořilo před sto lety, dosud ale mozky vysáty nebyly“,řekl prezident. Debatu s akademiky, kterou místy doprovázely salvy smíchu, uzavřel Klaus hledáním bodu, ve kterém se česká věda nachází.“
„Západ přece jenom býval do roku 1989 trochu ostražitý (nedovolil si být úplně bezstarostný), pádem komunismu však jakákoli ostražitost zmizela. Všechno začalo být dovoleno. I bourat starý svět. Bourat starý svět chtěl v předcházejících dekádách hlavně komunismus, a proto musel Západ starý svět chtě nechtě bránit. To však pádem Berlínské zdi skončilo. Když už ten starý (dobrý) svět přestal bořit komunismus tím, že skončil, začal tuto destrukci Západ dělat sám.“
„Evropská integrace může mít smysl a přinášet členům výhody pouze tehdy, pokud zajišťování určitých veřejných statků z unijní úrovně je pro členské státy výhodnější, než jejich poskytování občanům z úrovně státní, regionální či obecní. Musíme se ptát, které typy veřejných statků to jsou a jaký konkrétní benefit přináší občanům členské země přenesení jejich zajišťování na orgány EU. Některé nalezneme snadno, o jiných můžeme vést spory.“
„Eufemistický termín demokratický deficit dnešní evropský problém absence demokracie velmi bagatelizuje.“
„Slovo subsidiarita bylo eurofanatiky a eurofily používáno jako útočná zbraň. Bojovalo se s tímto slovem. Ale toto slovo postrádá jakýkoliv obsah. Nic neznamená. Nedefinuje nic. Je z hlediska obsahu prázdné. Můžete pod tento pojem shromáždit všechny možné myšlenky a postoje. Máme mít společnou zahraniční politiku nebo ne? Obhájci subsidiarity budou aplaudovat oběma pozicím. Kdo používá slovo subsidiarita, říká nesmysly. Já už to raději vůbec neposlouchám.“
„Nebudu možná populární, ale s pokrčením ramen se dívám na vstup do Schengenu. Každému se zdá, jak vydělá na tom, že neztratí tři minuty, aby na hranicích zastavil a ukázal nějakému úředníkovi pas. Ty minuty nestojí vůbec za řeč, to nejsou tři hodiny jako za komunismu. Divím se, že někdo tento efekt považuje za tak významný a vůbec si neklade otázku, co díky tomu ztrácí, co může být na opačné straně téže mince. Je to pro mě další pokus to vykolíkované území, které považuji za svou vlast, odkolíkovat a tvářit se, že to není důležité.“
„Jsem přesvědčen, že největší pozitivní dopad evropské integrace (jakož i rozšíření EU) plyne z liberalizace obchodu a investic a že tento pozitivní dopad již Evropa absorbovala. Dodatečný efekt z další ekonomické (i neekonomické) unifikace – ekonomové by řekli mezní přínos – již bude blízký nule, ne-li záporný.“
„Pomáhejme potřebným, ale hlavně pomáhejme tam, kde to má smysl a kam dohlédneme. To je většinou nedaleko od nás. Dříve než pošleme peníze na konto nějaké organizace, která jich část přepošle do zahraničí, podívejme se, jak žijí naši sousedé, jak žijí lidé v našem domě, v naší vesnici, v našem městě. Rozhlížejme se kolem sebe.“
„Zabránit špinavým penězům za cenu, že zlikvidujeme ty čisté, to na federálním ministerstvu financí umíme, ale nejsem přesvědčen o správnosti této cesty. Volební mítink v Ostravě, 1992“
„V ranní berlínské dopravní špičce (a dopravním chaosu tisíců aut a kol jsme dali přednost chodkyni a téměř ji srazil vedle nás rychle jedoucí cyklista, který jí přednost nedal) proti nám jela na kole žena, která měla v jakémsi kočárku před sebou dvě malé děti a na prsou dítě třetí. To není výraz zoufalé sociální situace této ženy, to je od ní záměrná agresivní symbolika.“
„Svoboda je – pro mě v jediné možné a smysluplné definici – vždy svobodou šancí, svobodou příležitostí, není nárokem na výsledky.“