Všechny emodži
Hry
Citáty
Blog
Home
»
Quote
»
Michel De Montaigne
»
Strana 3
Citáty
„V každém případě jsem rád, že lidé budou jednou vědět, z jaké výše jsem klesl.“
„Naše nedůvěra posiluje v nepoctivosti naše bližní.“
„I když sedíme na nejvyšším trůně světa, sedíme na něm jen vlastním zadkem.“
„Sveřepost a zarytost je nejjistější důkaz hlouposti.“
„Hlad po bohatství roste spíše jeho užíváním než jeho nedostatkem a ctnost zdrženlivosti je vzácnější než ctnost trpělivosti.“
„Lidské myšlení ztrácí smysl, když nemá žádný určitý cíl.“
„Máme si zuby nehty chránit požitek životních rozkoší, jež nám léta postupně rvou z ruky.“
„Co vlastně víme o zvířatech? Co vlastně víme o tom, co nejsme sami, když už nevíme ani to?“
„Umíněnost a zarytost jsou nejlepší důkazy hlouposti.“
„Žasnu nad lidmi, jejichž pravdy jsou tak ješitné, že jsou ochotni poslat za ně některé lidi na smrt.“
„V dialogu je shoda tím nejnudnšjším činitelem.“
„Jediný účinek rákosky, který jsem zpozoroval, vězí v tom, že dělá duši zbabělejší a zlomyslnější.“
„Umění umírat by bylo nejlehčí, kdyby mu náš strach nedodával takové váhy.“
„Co naplat! Žijeme na světě, na němž i upřímnost vlastních dětí je věcí neznámou.“
„Abychom utužili ducha, je třeba utužit svaly.“
„Kdo nevidí, že na výchově dětí a péči o ně závisí ve státu všechno? A přece jsou bez nejmenšího uvážení ponechávány na pospas rodičům, byť i sebepošetilejším a zlým.“
„Domýšlivost je naší vrozenou a prapůvodní nemocí. Nejbědnějším a nejkřehčím ze všech tvorů je člověk, i když zároveň nejnadutější… Veden marnivostí své představivosti chce se rovnat Bohu, přisuzuje si božské přídomky, drze se vyděluje z davu ostatních tvorů, vyvyšuje se nad zvířata, nad své bratry a přátele, a dle toho, jak se uráčí, uděluje jim určitou dávku schopností a sil. Avšak co mu dovoluje domnívat se, že činností svého rozumu pronikl do nitra a tajemství zvířat? Jaké srovnání mezi námi a jimi ho opravňuje k domněnce a závěru, že zvířata jsou omezená? Když si hraji s kočkou, kdo ví, nemá-li ona ze mne větší kratochvíli, než já z ní?“
„K čemu je vám dobré pouštět se do hledání pravdy s někým, kdo není schopen rovného kroku ani náležitého způsobu?… Jeden potáhne na východ, druhý na západ, všichni společně ztratí ze zřetele podstatu věci a utopí ji v záplavě podružností. Hodinu budou bouřit, a pak již vlastně nebudou vědět, co vůbec hledají: jeden se k věci ještě nedostal, druhý se nad ni povznesl, třetí je kdesi vedle… Jiný zase ukapává slova a považuje je za argumenty; další uplatňuje jen výhodu silnějších plic; ještě další končí tím, že vyvrací sám sebe. A máme tu jiného, který nás ohlušuje zbytečnými úvody a odbočkami; a ještě jednoho, ten bojuje holými nadávkami a hledá chlup, aby se mohl zbavit rozprávky s vtipným soupeřem, jehož argumenty ho vhánějí do úzkých; a posledního, který z věci nechápe ani zbla, ale snaží se vás obklíčit pletivem svých dialektických úskoků a rohatkami svých zasukovatých formulí.“
„Největší věcí na světě je, když muž umí být sám sebou.“
„Hledám jen poznání sebe sama, toho, co mne naučí dobře zemřít a dobře žít.“
<
1
2
3
4
5
>