Citáty

„Jak se kdy dostanu z tohohle labyrintu?“
„Jak ošemetná věc je věřit, že nějaký člověk je víc než člověk.“
„Hltavou lidskou ctižádost nikdy nemohou uspokojit splněné sny, protože člověk se nikdy nezbaví myšlenky, že by se to všechno dalo udělat znova a lépe.“
„Ani románům, ani čtenářům neprospívají snahy uhodnout, jestli se v knize skrývají nějaká konkrétní fakta. Takové pokusy zpochybňují samotnou možnost, že smyšlené přiběhy mohou být důležité, což je něco jako základní předpoklad našeho lidského druhu.“
„Člověk myslí, že umí chodit po vodě, jenže pak se ukáže, že má jen načuráno v botách.“
„Smysly je třeba sytit, dokud ještě mohou hladovět.“
„Kéž bychom znali nekonečný řetěz následků, které vzejdou z nejmenších našich činů.“
„Stopy, které po sobě zanecháváme, jsou příliš často jizvy.“
„Na lidech je vždycky chyba někde jinde než v tom, že jsou děsní: mají poruchu socializace nebo jsou emočně nestabilní nebo tak něco.“
„Člověk si může druhého představovat docela dobře – ale nikdy ne dokonale, chápeš?“
„Odcházení je příjemný, čistý pocit, pouze když člověk opouští něco důležitého, něco, na čem mu záleželo. Když vyrve život i s kořeny. Ale nemůže to udělat, než jeho život někde kořeny zapustí.“
„Pokud chceš duhu, musíš se smířit s deštěm.“
„Lidé věří v posmrtný život, protože nedokážou uvěřit.“
„Svět není továrna na splněná přání.“
„Myslel jsem na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán.“
„Tohle mi vždycky přišlo absurdní, chtít být s někým jen proto, že je hezký. To je jako vybírat si cereálie k snídani podle barvy, a ne podle chuti.“
„Ale já věřím na opravdovou lásku, víš? Nevěřím, že všichni mají nárok mít oči, nebýt nemocní a tak, ale každý by měl mít opravdovou lásku a ta by měla trvat aspoň tak dlouho jako jeho život“
„Bez bolesti by člověk nepoznal radost“
„Skuteční hrdinové stejně nejsou lidé, kteří něco dělají, opravdoví hrdinové jsou to, kdo si věcí VŠÍMAJÍ, kdo jim věnují pozornost.“
„Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že je to jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku. A pak jsou knihy jako Císařský neduh, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné, tak zvláštní a vaše, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete.“