Citáty

„Pokud se ženě stane ten malér, že něco umí, měla by vynaložit všechen svůj důmysl, aby to na sobě nedala znát.“
„Výsady, s nimiž se člověk narodí, přijímá jako samozřejmé.“
„Nesnáším, když vás slyším mluvit o všech ženách jako o jemných dámách namísto racionálních tvorů. Žádná z nás nechce být ve stojaté vodě po celý život.“
„Jste příliš velkorysá, abyste si se mnou zahrávala. Jestli se váš vztah ke mně od dubna nezměnil, řekněte mi to hned teď. Já vás mám pořád stejně rád, ale stačí slůvko a nezmíním se už o tom do konce svých dní.“
„Děvčata nic na světě tak netěší – tedy kromě vdavek – jako se tu a tam nešťastně zamilovat.“
„Myšlenky do řetězů nikdo neukoval.“
„Vskutku pádným argumentem ve prospěch manželství je skutečnost, že neprovdané ženy jsou strašlivě náchylné k chudobě.“
„Vztah přece neurčuje čas ani příležitost, ten záleží jen na povaze.“
„Bylo naprosto nezbytné ho přerušit.“
„Moje pocity a přání se nezmění; ale jedno slovo od vás mě na toto téma navždy umlčí.“
„Naštvaní lidé nejsou vždy moudří.“
„Mohla bych mu lehce odpustit jeho pýchu, kdyby nezabil tu mou.“
„Pro ty, kteří jsou opravdu moji přátelé, není nic, co bych neudělal. Nemám ponětí o milování lidí napůl, to není moje povaha.“
„Představivost dámy je velmi rychlá; za okamžik skočí z obdivu k lásce, z lásky k manželství.“
„Pronikl jsi do mé duše. Jsem napůl agonie, napůl naděje … Nemilovala jsem nikoho jiného kromě tebe.“
„Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s Vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uražený, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. – Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze?“
„Určitě není na světě tolik mužů s velkým jměním jako hezkých žen, které by si je zasloužily.“
„Přál bych si, stejně jako všichni ostatní, být naprosto šťastný; ale jako všichni ostatní, musím být šťastný mým vlastním způsobem.“
„Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s Vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uražený, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. – Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze? – Nebyl bych čekal ani těch deset dní, kdybych byl mohl číst ve Vašich citech tak, jako Vy jste prohlédla ty moje. Mohu stěží psát. Každým okamžikem slyším něco, co mě rozechvívá. Tlumíte hlas, já však dovedu zachytit jeho zvuk, který by jiní nerozeznali. Vy předobré, ušlechtilé stvořeí! Jste k nám opravdu spravedlivá. Věříte, že muži jsou schopni opravdové náklonnosti a stálosti. Věříte, že já jsem z nich nejhorlivější a nejvěrnější.“
„Musím odejít v nejistotě o svém osudu; vrátím se však sem nebo se přidám k Vaší společnosti, co nejdřív budu moci. Postačí slovo, pohled a bude rozhodnuto, zda dnes večer vejdu do domu Vašeho otce, nebo už nikdy.“