Citáty

„V Liboci, což je západní periferie Prahy, býval takový malý hřbitůvek, kam jsme si jako kluci chodili hrát. Prostě si ho pamatuju z dětství. No a v Americe mě napadlo, že tam by mě měli jednou pochovat. Jenže… oni mi ten hřbitov mezitím zrušili! Che!“
„Říká se o mně, že rád mlčím. Neznamená to, že jsem klidný a bezstarostný. Jen prožívám boje, o kterých nikdo nic neví.“
„V Americe, zemi přistěhovalců, je mnoho akcentů. I ti, kteří se tam narodili, mluví s neodpáratelným lokálním přízvukem, který si ani neuvědomují. Učím se anglicky dennodenně, znovu a znovu. Ale taky řecky a latinsky.“
„Co já jim mohu radit? Král Lear v jedné své jasné chvilce říká – Jsem starý a pošetilý.“
„Já dodnes považuju herectví za řeholnickou práci. Je to zpověď o mých špatných vlastnostech, o mých dobrých vlastnostech, ale hlavně to je veřejná služba. Je to totéž jako být autobusák. „Paní, nastupte si, já vás dovezu o tři stanice dál. Já jsem váš služebník.““
„Herectví je služebné povolání. Já jsem sluha veřejnosti, která si zaplatila lístek do divadla nebo do biografu.“
„Ne mnoho herců s tím bude souhlasit, ale myslím si, že býti šoférem sanitky nebo šoférem autobusu nebo, když už se chcete hodně vytahovat, býti kapitánem letadla má s herectvím mnoho společného. Herectví je služba veřejnosti.“
„[Na otázku: Uvažoval jste někdy o tom, kde byste chtěl být jednou pohřben? ] V Liboci, což je západní periferie Prahy, býval takový malý hřbitůvek, kam jsme si jako kluci chodili hrát. Prostě si ho pamatuju z dětství. No a v Americe mě napadlo, že tam by mě měli jednou pochovat. Jenže… oni mi ten hřbitov mezitím zrušili! Che!“
„Svět je plný krutosti, lidé musí prchat ze svých domovů. I já jsem jedním z utečenců v zemi, která je plná utečenců, a můj Kristián patří všem, kdo musejí utíkat.“
„Mám rád pořádek a dobrou organizaci – to je moje životní krédo.“
„Jako malého mě děsily bouřky a hromobití. Myslel jsem si, že se na mě nebe zlobí. Jak jsem zestárl, zjistil jsem, že mě bouřky a hromobití uklidňují. Možná proto, že vím, že se i příroda potřebuje někdy vykřičet.“
„Nerozmlouvejte mi to, jak žiji. Jsem jen člověk, který musí zemřít, a ten den se s každým dnem blíží. Proto mě, prosím, nechte žít tak, jak chci.“
„Lidé se prý nemění. Já se snažím nebýt stejný. Naopak být každý den lepší.“
„Přál jsem si nebýt ničí nepřítel, ale když mě tak někdo vnímal, odmítl jsem být jeho oběť.“
„(o své zelené kravatě s růžovými plameňáky) Že je to neobvyklá kombinace? Každá kravata je vlastně náhodná. Kravaty a ponožky jsou poslední frivolitou, která nám mužům zbyla. Slyšel jsem, že jste u vás nedávno donekonečna diskutovali o červených ponožkách ministra Karla Schwarzenberga. Čím více barevných ponožek, tím svobodnější politika. Čím více plameňáků a čápů a kormoránů, tím bude svět veselejší.“
„Byl jsem hloupý, vzpurný mladík, který měl jen to drzé čelo.“
„Dělat rozhovory čím jste starší, tím je to těžší a namáhavější, protože mám pocit, že jsem užvaněný stařec, neboť blekotám pořád totéž a totéž a totéž.“
„I malé děti mě žádají o podpis do třeba čítanky, ale upozorňují mě: prosím vás, nesmíte se mi podepsat jako Jan Tříska, musíte se mi podepsat jako Igor Hnízdo, což mně značně lichotí.“
„Považuju se za šťastného muže, kromě toho, že mně táhne na osmdesátku.“
„Já myslím, že jsem si zachoval češtinu, protože mám dobrou paměť. Ale musím říct, a lidi to i pozorují, že mluvím sice správně česky, ale češtinou ze 60. let.“