Citáty

„Protož diem to k svědomí, že bych znal cizozemce odkudkoli, v jeho ctnosti an viece boha miluje, a o dobré stojí než moj vlastní bratr, byl mi milejší než bratr. A proto kněží dobří Engliši jsou mi milejší než nestateční kněží čeští, a Němec dobrý milejší je než bratr zlý.“
„(O Otčenáši) Přesahá tato modlitba jiné v užitku; neb všecko, což jest potřebné duši nebo tělu, to vše v sedmi kusích té modlitby jest zavříno. A divným obyčejem, že nic neprosí, než co každému jest potřebno, protož bezpečně můžeme ji podati Pánu Bohu.“
„Nehodně se modlí všichni, kdo prosí, aby se jim povedl jejich hřích.“
„Protož já vyznávám svú zlú žádost, že když jsem byl žáčkem, tehdy měl sem mysl, abych brzo byl knězem, abych tak měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen.“
„Svědomí jest své poznání, jímž se člověk sám zná a jest-li vinen hříchem či není a umí rozeznávati, jest-li hřích či není.“
„…vyznání úst bez víry není srdečné, ani víra bez vyznání není platná.“
„Přítel Páleč, přítelkyně pravda: ale přednost je třeba dát pravdě.“
„Milý Wyclef, dejť(i) Boh nebeske královstvie.“
„Až dosud nevěda učil jsem a zastával jsem všechny zásady Jana Husa. Všichni, zkrátka, jsme nevědomky husité, ano sám Pavel a Augustin jsou doslova husité. –Martin Luther“
„Jan Hus‘ nemůže být považován za hlavní příčinu následujících tragických válek, protože k tomuto vyústění by zřejmě došlo tak jak tak. Hlavní vinu nesou ti, kdo se dopouštěli krutých nespravedlností jak coby světští, tak církevní mocipáni. Betlémský kazatel nebyl ani původcem českého reformního hnutí. Nikoli ‚Hus‘ zformoval tento myšlenkový proud, ale hnutí si zformovalo ‚Husa‘.–Ctirad Václav Pospíšil“
„Král, prohlásil Hus, je sluha Boží a má meč, aby vládl lidem dobrým stejně jako zlým. Ty dobré aby chránil, a ty zlé, laiky i církevníky, aby přiměl činit dobro. ‚Hus‘ se netajil tím, že tlumočí závěry Mistra Viklefa.–Paul de Vooght“
„Svědomí jest své poznání, jímž se člověk sám zná a jest-li vinen hříchem či není a umí rozeznávati, jest-li hřích či není. Člověk má se varovati svědomí příliš širokého i svědomí příliš úzkého. Neb svědomí široké často má zlé za dobré, hřích za nehřích… A slove široké mínění, že jakož velký pytel slove široký, že velké věci v se béře, neb dům široký neb vrata široká, jimiž bez zavazení velký kůň, velbloud neb vůz projede, též to svědomí béře v sebe veliké hříchy. Také se má člověk varovati svědomí příliš úzkého, neb to vede člověka k zoufalství, neb dí člověku, že jest příliš zlý, že se hříchů právě nekaje neb nezpovídal, že nic dobře nečiní, a tak že dobré položí člověku za zlé. (Dcerka)“
„Nechvataj non intelligentibus dávati. (na konci Viklefova traktátu „De materia et forma“)“
„Je zřejmé, že podřízený může s opatrností podle pravidla lásky napravovat bloudícího výše postaveného a uvádět opět na cestu pravdy. Nebo kdyby výše postavený zbloudiv z pravé cesty se stal kořistí lupičů nebo se ocitl v nebezpečí smrti, měl by jej poddaný vysvobodit a tak jej zachránit před nebezpečím. Tím spíše je jeho povinnost, když výše postavený, který se dostal na mravní scestí, se stává kořistí démonů a ocitá se v nebezpečí nejhorší smrti hříšníků. Jestli by se výše postavený radoval v prvém případě, proč by se tím neradoval v případě druhém? Připouští-li strážného v prvém případě, proč ho nepřipouští v případě druhém?“
„Protož diem to k svědomí, že bych znal cizozemce odkudkoli, v jeho ctnosti an viece boha miluje, a o dobré stojí než moj vlastní bratr, byl mi milejší než bratr.“
„…Prosím pánóv, aby své chudině milostivě činili a právě je zpravovali. Prosím měšťanóv, aby své obchody právě vedli. Prosím řemeslníkóv, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slúžili. Prosím mistróv, aby jsúce dobřě živi, své žáky věrně učili, najprvé aby Boha milovali, pro jeho sě chválu učili a pro prospěch obcě a pro své spasenie, ale ne pro lakomstvie ani pro světské zvelebenie. Prosím studentóv i žákóv jiných, aby mistróv svých v dobrém poslúchali i následovali a aby sě pilně pro Boží chválu a pro spasenie své i jiných lidí učili… Také prosím vás, zvláště, Pražané, aby na Betlém byli laskavi, dokud Pán Bóh popřěje, aby v něm Božie slovo kázali. Pro to miesto diabel sě rozhněval a proti němu farářóv a kanovníkóv popudil, spatřiv, že jeho královstvie v tom miestě sě rušilo. Ufámť v Pánu Bohu, žeť to miesto zachová do své vóle a učiní v něm prospěch větčí skrzě jiné, než jest skrzě mě nestatečného učinil. Také prosím, aby sě milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli…“
„Swa dwa (svatba) – mají býti totiž mezi sebou spojeni jako jeden člověk (…) tak, že zachovávají věrnost a jeden o druhého má míti péči.“
„Modlitba jest řečení neb činění, kterýmž mysl člověka v Boha neb k Bohu nábožně se pozdvihá.“
„Já, Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a hotový bakalář svatého bohosloví na vysokém učení pražské univerzity, kněz a kazatel potvrzený při kapli zvané Betlémské, svěřuji toto své odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, který spolehlivě zná, obhajuje a soudí, činí zřejmou a odměňuje spravedlivou při každého člověka.“
„Pomni, synu, nač tělo výská, když červům krmě se chystá.“