Citáty

„Pouze díky své hlouposti si mohou být takoví jisti sami sebou.“
„Všichni úředníci jsou podrážděni, i když se zdají klidní. Tím ovšem zvlášť trpí právě ti advokátkové…Jedině správné je smířit se s danými poměry. I kdyby bylo možné zlepšit jednotlivosti – to však je nesmyslná pověra –, dosáhlo by se nanejvýš něčeho pro případy budoucí, sobě samému by však člověk nesmírně uškodil, neboť by vzbudil zvláštní pozornost vždy pomstychtivého úřednictva. Jen nevzbudit pozornost!“
„Když na tyhle věci máte oko, vidíte, že obžalovaní jsou často atraktivní.“
„Co je psáno, je neměnné, a mínění jsou často jen výrazem zoufalství nad tím.“
„Je často lépe být v okovech než na svobodě.“
„Jistým bodem počínaje není již návratu. Toho bodu je třeba dosáhnout.“
„Všechno utrpení kolem nás je i naším utrpením, nemáme všichni jedno tělo, zato jeden růst, a ten nás provází všemi bolestmi v té či oné podobě.“
„Měli na vybranou stát se králi nebo královskými posly. Jako děti chtěli být všichni posly. Proto máme samé posly, pádí světem, a protože neexistují žádní králové, předávají si hlášení, jež ztratilo smysl. Rádi by toho ubohého života nechali, ale neodvažují se kvůli služební přísaze.“
„Nemám literární sklon, jsem literatura sama, nic jiného nejsem a ani nemohu být.“
„Teď už se na tebe mohu dívat klidně; už tě nejím“
„Všechno je fantazie, rodina, úřad, přátelé, ulice, všechno je fantazie, vzdálenější nebo bližší, i žena: a pravdou je jen to, že tiskneš hlavu ke stěně cely bez oken a bez dveří.“
„Zahálka je počátkem všech neřestí, korunou všech ctností.“
„V psu se skrývá všechno vědění, suma všech otázek a odpovědí.“
„Jazyky nejsou nic jiného než špatné překlady.“
„Smyslem života je, že se zastaví.“
„Myslím, že bychom měli číst jen takové knihy, které nás rania a bodají.“
„Ten, kdo si zachová schopnost rozpoznat krásu, nikdy nezestárne.“
„Přijmi mě do své náruče, to jsou hlubiny, přijmi mě do hlubin, nechceš-li teď, tak později.“
„Ona cosi hledala a on cosi hledal, zuřivě, se zkřivenými tvářemi, zarývajíce hlavu jeden druhému do prsou hledali a jejich objetí a vzpínající se těla jim nedávala zapomenout, nýbrž připomínala jim povinnost hledat; jako když psi zoufale ryjí v zemi, tak se oni ryli ve svých tělech; a bezmocně, zklamaně, aby ještě nabrali zbytek štěstí, přejížděly jejich jazyky široce druhovu tvář.“
„To, že náš úkol je zrovna tak veliký jako náš život, dává mu zdání nekonečnosti.“