„Neláska je beztrestná, a přece zasluhuje nejhoršího opovržení.“
— Robert Burns
„Přemoudřelost je jeden z druhů moudrosti hodný největšího opovržení.“
— Georg Christoph Lichtenberg
„Prožívat milování lze jen s jednou ženou, styk s více ženami vede k opovržení láskou.“
— Karl Emil Franzos
„"Pletl jsem si vesmír s hvězdami odrážejícími se na vodní hladině" - Čas opovržení“
— Andrzej Sapkowski
„Jsou dny, kdy mě navštěvuje pocit černější než nejčernější melancholie - opovržení lidmi.“
— Friedrich Nietzsche
„Pohrdá mnou někdo? Jeho věc. Moje věc je, abych nebyl přistižen, že činím nebo mluvím něco hodného opovržení.“
— Marcus Aurelius
„Zasmála se vzrušujícím opovržením. Sofistikovaná - bože, jsem sofistikovaná!“
— Francis Scott Fitzgerald
„Člověk, který má radost z toho, jak pochoduje v zástupu a šiku při vyhrávání hudby, je hodný opovržení: Dostal omylem svůj velký mozek, mícha by mu celkem stačila.“
— Albert Einstein
„Lidé ušlechtilí jen těžko mohou uvěřit v něco zlého, v lidský nevděk, musí dostat tvrdé lekce, aby poznali, jak nesmírná je lidská zkaženost. Když pak jest jejich výchova v tomto směru dovršena, pozdvihují se k shovívavosti, která je vlastně nejvyšším stupněm opovržení.“
— Honoré De Balzac
„Těm lidem, po nichž mi něco je, přeji opuštěnost, nemoc, špatné nakládání, znehodnocení…, aby jim nebylo neznámo hluboké pohrdání sám sebou, opovržení a muka nedůvěry k sobě.Nemám s nimi soucitu, neboť jim přeji to jediné, co dnes může dokázat, má-li někdo cenu, či ne - aby vydržel!!!“
— Friedrich Nietzsche
„Jakýsi rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; jakýsi rozkaz by je mohl proměnit v naše přátele. U nějakého stolu podpíše pár lidí, které nikdo z nás nezná, kus papíru, a po celé roky je našim cílem to, co je jinak trestáno opovržením světa a jeho největšími tresty. Kdo tu ještě může rozlišovat přátele a nepřátele, když vidí tyto tiché lidi s dětskými obličeji a apoštolskými vousy! Každý poddůstojník je rekrutovi, každý učitel je školákovi větším nepřítelem než oni nám. A přece bychom zase stříleli my na ně a oni na nás, kdyby byli volni. Dostávám strach; tu nelze dále myslet.“
— Erich Maria Remarque