„Těm, jež milujeme, musíme ubližovat nejvíc. To je zákon lásky.“
— Heinrich Böll
„Milujte všechny, věřte jen někomu, neubližujte nikomu.“
— William Shakespeare
„Žena nalézá jistě rozkoš v tom, trpí-li pro toho, koho miluje!“
— Honoré De Balzac
„Je to bláznivá vlastnost mužů, že se stávají chladnými, když je ženy příliš milují.“
— Bettina von Arnim
„Věřte, že chybují ti, kdo spolu spí jen pro rozkoš, ale pohněvají-li se nějak a pohašteří, lehnou si odděleně a zapomínají právě tehdy nejvíce vzývat Afroditu, která bývá v podobných případech nejlepší lékařkou.“
— Plútarchos
🧹 Koště
„Moudrost je v tom, že své city a vášně mírníme právě tam, kde neskonale milujeme.“
— Karel Matěj Čapek-Chod
„Milovat, toť rozkoš dívat se, dotýkat se, vnímat všemi smysly z blízkosti co možná největší milovanou osobu, která nás také miluje.“
— Stendhal
„Možná, že nejsme s to milovat právě proto, že toužíme být milováni, to jest že chceme něco (lásku) po tom druhém, místo abychom k němu přistupovali bez požadavků a chtěli jen jeho pouhou přítomnost.“
— Milan Kundera
„Muž, který miluje jako ženy, se stává otrokem. Avšak žena, jež miluje jako žena, se stává dokonalejší ženou.“
— Friedrich Nietzsche
„U toho, koho nemilujeme, hledáme jen samé přednosti. Koho však milujeme, milujeme právě pro jeho nedostatky.“
— Richard Aldington
„Zdraví je vzácná věc, je to vpravdě jediná věc, která zaslouží, abychom úsilí o ni obětovali nejen čas, pot, námahu, jmění, ale i život; tím spíše, že bez něho se pro nás život stává trápením a strastí. Není-li zdraví, potemní a vyprchají i rozkoš, moudrost, učenost a ctnost.“
— Michel De Montaigne
„Kdo vášnivě miluje, nežije již v sobě samém, nýbrž v milované bytosti. Čím více opouští vlastní bytost a takřka přechází v toho, jejž miluje, tím větší rozkoš pociťuje.“
— Erasmus Rotterdamský
„Člověk se stává velkým teprve když kritizuje, co miluje.“
— Théodore De Banville
„Ať se setkáš s kýmkoliv, hned si polož otázku: jaké asi zásady o dobru a zlu má tento člověk? Má-li totiž o rozkoši a bolesti a jejich příčinách, o slávě a neslávě, o smrti a životě takové a takové zásady, pak se mi nebude zdát podivné nebo zvláštní, jedná-li právě tak a tak, a budu mít na paměti, že takto jednat musí.“
— Marcus Aurelius